Ano připravila jsem si pro vás první díl mé vlastnoručně napsané povídky...A tady je: Pokud tuto povídku ěkdo zkopíruje bez mého souhlasu a vědomí nahlásím ho za porušování autorských práv.(nedělám si prdel taková já nejsem a vážně to nahlásím)
"Lucy?..Lucy!!!?"...Volá slečna Schmiedová profesorka anglické literatury.Když vidí zasněně koukat Lucy při písemce."A-a-ano paní profesorko?"Probere se Lucy z euforie, když do ní drbne kamarádka Jane."Co máš za problém Lucy?" "Nic jen jsem přemýšlela"odpoví Lucy profesorce…Odpoledne když po sedmi hodinách ve škole naposledy zazvoní letí Lucy ke své skříňce a už už se chystá ven ze školy, když v tom ji zastaví profesorka Schmiedová.S tím jestli by na chvíli mohla k ní do kabinetu.Lucy vystrašená, že napsala do písemky z anglické literatury, která je její hlavní předmět od doby kdy nastoupila na Yale.Profesorka jí nabídla místo konferenčního stolku a nabídla jí šálek čaje.A když se Lucy napila horkého čaje profesorka se jí zeptala na neobvyklou otázku zaskočilo ji.Lucy zapřemýšlela jestli opravdu slyšela otázku dobře a přeci jen slyšela profesorka se jí bez ostychu zeptala co se s ní děje, že již několik hodin ji pozoruje, že čas od času prostě přestane vnímat a jen kouká vpřed.Lucy dlouho přemýšlela než ze sebe vydala hlásku.Proč by jí mělo něco být? Co měla odpovědět? Takovéto podobné otázky se jí v hlavě míchali v jednu a to v tu proč se jí ptá na takovýto věci?"Neboj se nikomu nic neřeknu jen mě to zajímá, protože třeba dnes do písemky si napsala dvě slova za celou hodinu a já vím, že ne proto že si nevěděla odpovědi, ale proto že si nevnímala.Nedám ti známku dokud to nenapíšeš tak jak to má být"řekla profesorka."Ano já vím omlouvám se, že jsem do písemky nenapsala víc."odpověděla jsem, ale já prostě nevím co mám dělat můj život se hroutí a den ode dne je to horší, protože víc a víc přemýšlím a víc a víc mi souvislosti nedávají smysl." "Tak mi to řekni mě můžeš věřit nikomu nic neřeknu nechám si to jen pro sebe a třeba ti pomohu."Ano Lucy věřila, že jí profesorka může pomoci, ale už si nebyla tolik jista tím zda-li si její trápení nechá pro sebe…"Ano věřím, že mi chcete pomoci, ale nejsem si jista co mě trápí mám v hlavě strašný zmatek a nejdřív si to musím urovnat tady." Řekla Lucy a ukázala na vlastní hlavu.








Chtělo by to zapracovat na gramatice....a chybějící čárky jsou to nejmenší...